Jak jsem zaznamenala, na velikonocni zajicky si tady moc nepotrpi, vajicek jedi mraky celorocne, a blaznive tradice typu slehani pomlazkou uz jsem vysvetloval prestala, takze patecni volno navic bylo v tomhle kontextu vlastne velmi prijemny bonus. Ostatne volnicko vzdycky bodne, zejo...a casovani bylo tak akorat, nice proti praci, co delam, me moc bavi, ale obcas se slusi to zivotni tempo trochu zpomalit. No a protoze staci vyrazit 2 hodiny ze Singapuru na jih trajektem a ocitnete se na ostrovech Indonesie, pro opravdicke zpomaleni zivotniho stylu nemusite chodit, nebo spis se plavit, daleko. Bintan, jeden s mnoha indoneskych ostrovu, je pro Singapurce docela vyhlasena vikendova destinace. Do severnich pristavu se dostanete za hodinku, takze to je takova rychla getaway na plaz..nebo na golf. No, tak asi chapete, ze vyhlasenym plazovym resortum a golfovemu hristi jsem se pro tentokrat bez litosti vyhnula namirila si to do jiznejsiho Tanjung Pinang pristavu, ktery je sice o hodinu dal, ale zase se odtud da dostat do dvou zajimavych mist, ktere jsem si vyhlidla - indoneske Sahary Bintan Desert a k magickemu Blue Lake zvanem Danau Biru.
Trajekty odjizdi s terminal Tanah Merah, ktery je kousek od letiste (to kdybyste chtelo jet rovnou), ale bohuzel na opacnem konci mesta nez moje bydlisko. Ne ze by to by problem, jen to znamena vstavacku v pul seste, pokud teda chcete stihnout prvni trajekt v 8:40. Terminal vypada trochu jako letistni hala, ostatne i cela odbavovaci procedura je docela podobna, jen se pak na konci neocitnete ve vzduchu ale na vode. Uvelebila jsem se u okynka v mekke sedacce, vitezoslavne natahla tricko z dlouhym rukavem (a klimatizace mi muze vlezt na zada) a vytahla knizku. Za chvili bylo uz slyset hucuci motory a Singapur se zacal vzdalovat. Byla jsem trochu zklamana, ze se na lodi neda jit navenkovni palubu, ale tak jsem stridave sledovala more a ostruvky skrz poskravane okynka, a tridave byla ponorena do cteni. Z nej me vyrusil lodni letusak rozdavajici immigration declarations. Nemela jsem tuzku, tak jsem papirek jen zalozila do batohu a ze ho vyplnim pak. Kdyz se letusak ulickou vracet s uprenym pohledem na me, rikala jsem si, ze mi asi nese tuzku...ale on nesmele vyhrknul, jestli se pry nechci jit podivat na palubu. What?..ehm, myslela jsem, ze to nejde? Pokynul mi, at ho nasleduju k zadnim dverim, na ktery stalo 'Do not enter, staff only'. Skoro jsem si rikala, ze bych mela zkontrolovat svuj listek, jestli tam nemam nejaky VIP privilegia...no, jako nepredsatvujte si palubu jako na nejake luxusni jachte, porad se bavime o lodi, co jede do Indonesie! Ale aspon tam nefunela klimatizace, clovek mohl koukat do vetru a vln, poslunit se ...a jo, tipujete spravne, doslo na nekolik selfie s letusakem, nabidku drinku a zadost o telefonni cislo...no legrace, jen si holt s chlapcem moc nepokecate, neb jeho anglictina mela mezery podobne jeho ridce zubaty usmev. Ale co, mily to chlapec!
 |
| ..venkovni paluba...jak rikam, zadna luxusni jachta! |
 |
| Unikatni oprava aneb igelitka jako univerzalni reseni na vse....klapka na dvirka neustale cvakala...tak tam latusak natval igelitak... |
Pres imigraci jsem prosla hladce a ocitla se o par let zpatky... ze by tu bylo uplne mnoho turistu (cti European looking blond girls), takze jsem oncas citila zvedave pohledy mistnich, ale proklickovala jsem molo a mirila najit taxiky. Na ostrove nefunguje Uber ani verejna doprava a vzhledem k tomu, ze mista, na ktera jsem se chtela vydat, byla podle mapy asi 50km odsud, jit pesky nebyla uplne volba. Tesne u vylezu me odchytil starik, ktery evidentne zprostredkovava celodenni vylety a dopravu po ostrove. Vybaveny mapickou, naktery mel nalepene ruzne ceniky podle toho, kolik mist a atrakci si clovek vybere, me zacal presvedcovat, ze lepsi cenu nez mi udela on mi nikdo neda. Cenu nasadil na 100 dolaru. Tak to ses picnul kamo, ne? No, tak jsme se chvili dohadovali, me platit vic nez 50 dolaru prislo prehnany, tak chvilku koulel ocima na sedmdesat....pak na sedesat a ze niz nejde...tak jsem podekovala a vydala se hledat stesti jinam, coz zafungovalo - ja vedela, ze se dohodneme, dedo!...to jsem ale jeste netusila ze dobrodruzo teprve zacne... protoze deda nabriefoval nekajeho kamse ridice, samozrejme bahasou, nadiktoval mu svoje cislo a kyvnul na me, ze pry kdyby neco, ze ridic zavola. Takze jsme vyrazili z pristavu, s ridicem, jehoz anglictina koncila slovem 'okay'...a ja jen doufala, ze jedeme jak jsme se s dedou dohodli. Parkrat jsem nervozne na mape sledovala smer, ale zdalo se ze se pohybujeme spravne, tak jsem usoudila, ze asi v pohode. Moc jsme si cestou nepokecali, ale tak ja koukala z okynka nejdriv na mestsky mumraj mistich, a pak na krajinu, co se mihala kolem. A verte neverte, asi po hodine jizdy jsme sjeli ze silnice na piscitou stezku, ktera opravu vypadala, ze vede do pouste. Na provizovanem parkovisti bylo kolem dvacitky aut. Zaparkovali jsme vedle jednoho z nich a ja anglicky s notnou davkou gestikulace a krouzivym pohybem kolem ciferniku meho sporttesteru vysvetlovala, ze za hodinu budu zpatky. Odpovedi mi bylo - jak jinak - 'okay', a me nezbylo nez doufat, ze az se vratim, auto i s ridicem tu porad jeste bude...
Prezdivaji tomu mistu sice indoneska Sahara, ale je to vlastne podivny utvar. Uprosred niceho, jako by sem nekdo prsknul boule, co vypadaji z dalky jako pisecne duny. Z blizka ale zjistite, ze to neni pisek, ze se po tech dunach da chodit, ze se neborite. Jsou to vlastne zaoblene skaly a skalky, na ktery sice trochu pisku, hodne hrubozrnneho, je ale ke klasickym pisecnym dunam to ma daleko. Vedro tu teda ozhodne jako na pousti je, a umele velkbloudy tu maji taky...Indonesie nezklamala! Po dunach se da projit asi 15 min az na konec. Boulovata pole se misi s placatymi planemi, kde jako by vitr vyfoukal skalni utvary na zemi. No urnavam, ze jsem nidky nic podobneho nevidela, takze rozhodne zazitek. Kdyz se prehoupete pres kopce a kopecky, dojdete na planinu, ze ktere jsou videt dve jezera. Jedno je to Blue lake, jehoz barva je neskutence modro modra. Vypada to az umele, jako kdyz v malovani nakreslite tvar a pak zvolite barvu vyplne tyrkysovou. Barvu tvoji jednak kombinace svetla a slunecnich paprsku, co se lamou na hladine, ale hlavne udajna tezka kaolinu, tudiz obcas mineralu ve vode. Pruzracna modr kontrastuje s vyprahlou bulovatou krajinou, a krovinovou zeleni na horizontu. No zazitek!
Osmahnula vedrem jsem byla vdecna za trochu stinu u jednoho z mistnich stanku, kde jsem vysala kokos jako nic. Mnam, jednou si zasadim kokosovou palmu! Cesta zpatky byla ticha, uneventful....zbylo mi jeste trocha casu nez mi jet trajekt zpatky, takze jsem si udelala mini piknik na mistni naplavce a prosla se podel pobrezi. To v tehle casi ostrova bohuzel neni nejpeknejsi, ostatne proto jsou ty plazove rezorty na severu, jak se zda... ale zas to tu ma tu tradicni mistnackou atmosferu!
 |
| Mistni naplavka |
 |
| Typicka Indonesie...kocka s useknutym ocasem, slepice a rozbity chodnik... |
 |
| Opravna pohovek... |
 |
| Tohle mi prislo zajimave zatisi! |
 |
| Poulicni prodejce cehosi ziveho a hemziciho se v sacku, neco mezi rybou a cervem, velmi nechutne, bezzuby pan se mi to snazil vnitut, tak jsem s velkymi diky odmitla a nasledujicich nekolik minut se premlouvala se nepoblit...jiny kraj, jiny mrav no! |
 |
| ...ale burgery jedou vsude, kraj nekraj, mrav nemrav! |
 |
| Mistni street art |
Cesta zpatky byla bez letusaka, takze dve hodiny v klimatizaci, byla jsem rada, ze jsem vystoupila v Singapuru a trochu se nahrala venku! S cestou domu to byl nakonec docela dlouhej den, ale vylet fajn...zas o par zazitku z tropu vic!
Žádné komentáře:
Okomentovat