Asia Light: Zpatky v teple

Tak zdravim opet z tropu. Ochlazeni se v Evrope bylo prijemne, rada jsem vas videla a koho jsem nevidela tak pardon, snad priste. Mesic pryc se zdal jako dlouha doba, ale nez jsem se rozkoukala, uz jsem zase sedela na Heathrow a cekala na uz temer tradicni vecerni let smer Singapur. Nebudu si hrat na hrdinu, priznam se, ze mi bylo trochu smutno, ale to tem odjezdum asi tak nejak patri, clocek to tak musi brat. Vlneny kabat a kozacky jsem nacpala zpatky do kufru, k balerinam na letisti pridala kratasy, svetr sel do tasky, a ja vyrazila vstric teplotnimu soku. Prekvapive to ale nebylo az tak hrozne, cekalo na me relativne priznivych 25 stupnu. No vida, mozna to tu behem zimniho obdobi destu proste je trochu snesitelnejsi, rikala jsem si. Legracni ale bylo, ze kdyz jsem se o tom pak v pondeli bavila s par lidma v praci, vyelzlo z nich, ze krome toho, ze tu poprve po ctvrnact dni prestalo prset vcera (tak to jsem si ten prijezd dobre nacasovala!), tak tu pry prochazi nejaka podivna klimaticka studena fronta, ktera tu dela zimu. A kolega k tomu hned dodal: ,,No o vikendu bylo dokonce 23 a 21 stupnu!” No jasny, chapu, vytahujem svetry, pri tehle teplotach by tri zmrzli! Musela jsem se smat, to nepopiram. Ale abych tu neklamala duche, behem tydne magicka studena fronta zmizela, takze pravda, trochu min vedro nez v srpnu je, ale ze by se jako clovek nepotil na to zapomente.

A jak jsem se aklimatizovala? No, je to zase zmena zit o 8 hodin napred pred ostatnimi a s behanim v tom vedro ma clovek pocit, jako by telo vsechno zapomnelo, takze se zacina od zacatku. V praci to je zejmena po McDonald’s oficialnim verejnem prohlaseni v medich a vsude jinde (Scale for Good Packaging and Recycling goals: 100% all guest packaging from renewable, recycled or certified sources, 100% guest packaging recycled in restaurants) to je trochu jako v jizda v pendolinu, ale vsechno dobry. Ale abych nemluvila o praci, teda ne ze bych se o ni nedokazala rozvasnit, ale myslim, ze by vam to mozna treba tak vasnive nepripadalo. Takze vam misto toho povim jinou bezva vec. Myslim, ze jsem se nepochlubila, co jsem dostala od svych bajecnych rodicu jako narozeninovy darek. Chapu ze to je trochu backtracking, ale povim vam, jak to bylo. Inu, vedela jsem, ze mi ma dorazit narozneinovy balicek. Takze kdyz dorazil papirek, ze je balicek k vyzvednuti v samoobsluzenem boxu na Bukit Panjang, hned o vikendu jsem si tam naplanovala cestu. V domneni, ze to bude balicek maly, co se vejde do tasky, jsem si naplanovala jeste dalsi pochuzky, s tim ze nejdriv skocim pro balicek a pak budu pokracovat. Kdyz se ale po zadani kodu do boxu otevrely dvirka a tam lezela OBRI zulva (proste balik jako krava), tak jsem se nemohla nezacit chechtat nahlas. S timhle pekne velkym a tezkym drobeckem rozhodne zadne dalsi pochuzky neabsolvuju, ale co bylo daleko vic exciting by loco mi to ti rodicove posilaji?! Tezke, peclive zabalene v bubble wrap folii….no samozrejme jsem nevydrzela az domu a zacala rvat tu lepenku a folii z toho baliku uprostred ulice. Prodrala jsem se az k sedivemu RunCzech batuzku (ten poznavam, ten jsme meli doma!)…a v nem – a to budete cumet (nebo aspon ja cumenla) – INLINY! No uplne jsem se dojala nadsenim, fakt skvelej napad! Kazdopadne pred odjezdem na Vanoce jsem je nestihla vyzkouset, takze prvni prilezitost byla az minuly vikend.

V Singapuru jsou asi tri hlavni mista, kde se na inlinech da jezdit. Ja jsem vyrazila na trasu podel pobrezi v East Coast Park. Jednak uz jsem se tam driv byla probehnout (a kdyz kolem me svisteli bruslari, tehndy jsem si rikala jak by to bylo bezva mit brusle, dokonce jsem si I pohravala s myslenkou si je koupit), takze jsem vedela do ceho jdu, a pak je to taky asi nejdelsi trasa z tech vsech, co tu jsou. Vede podel porezi a piscitych plazi na vychodnim pobrezi a tahne se az na vychod k Changi Airport. A je to paradicka! V nekterych usecich, zejmena kde jsou stanky s jidlem nebo kavarny nebo kde jsou barbecue areas, je obcas trochu vic lidi, ae jinak o dost lepsi nez Ladronka (a ze mam Ladronku fakt rada!). Jednim smerem jde najet neco kolem 10km a asi by to slo i dal, jen tam ted neco rekonstruovali takze se tam dalo projet jen nejak slozite, na coz jsem se vypradla jela zpatky a udelala si jeste jdnu kratsi otocku, no a krasnych 30km bylo jako nic. A protoze to bylo super, vyrazila jsem pro zmenu dneska taky, juch! No, takze tot me nove vikendove activity, na behani jsem samozrejme nezanevrela zejo, treba zrovna vcera jsem potkala cestou dva varahy a jednoho svitive zelenyho desne tenouckyho hada, kterej mrskal jazykem dovnitr a ven jak kdyby ho mel na gumicce! Odplazil se rychlejs, nez jsem si ho stihla vyblejsknout, ale byl fakt zelenej jak zvyraznovac!

No, a to je z mych sportovnich zazitku asi prozatim vse… ale zas vam brzy neco napisu, at nejsou stiznosti, ze neni co cist!