Asia Light: Exploring Tokyo vol. 3

V nedeli se mi konecne poradilo dohnat trochu toho spankoveho deficitu a po ranim behu a snidani jsem vyrazila do sluneckych ulic Tokya. Skoro by se mohlo zdat, ze se to ochodi, ale ani napotreti japonske zahrady nezklamaly. Je jich v Tokyu tolik, ze si vyberete, a ja tak tentokra zvolila Koishikawa Korakuen, udajne nejstarsi zahrady v Tokyu, ktere shodou okolnosti byly asi je pul hodinky od hotelu. Oproti minule navsteve, kdy vsechno ruzove nebo bile kvetlo ted byly barvy spis ve skalach zelene, ale se slunickem to vsechno vypadalokrasne sveze a stavnate. Po kamenitych pesinkach se dalo krouzit kolem jezera nebo uniknout to postranich zakouti s kamennymi mosty, schodisti nebo zahradnimy altanky s vyhledem. Trochu jsem si zablbla ve stativem a nalovila par fotek, kdyz byla prilzitost. Vlastne jsou ty zahrady takova oaza klidu uprostered mesta, na horizontu kolem casto vidite moderni bodovy, jejichz vrchni patra se zrcadli v jezirku uprostred zahrad, ale pritom si pripadate v zeleni. Potkate korzujici pary i rodinky s detmi, par turistu, ale vetsnou to byli mistnaci, kteri vyrazili na prochazku, nebo duchodci, co chodi do zahrad malovat. V jednom koute jich dokonce sedela skupinka, na malych zidlickach, s klouboucky a barevnymi pastely crtali zelen s modernimi budovami na horizontu, Prisla mi to vlastne hrozne super duchodcovska aktivita! Pak taky potkate spoustu fotografu, co s obrimi objektivy lovi fotky ptaku nebo motylu, coz je pro me nepredstavitelmy akt trpelivosti!

Ze zahrad jsem mela namireno do jednoho z vyhlasenych obchodu s hulkami, ktery byl kousek od Imperial Palace. Vyrazila jsem pesky s umyslem to projit pres zahrady Imperial Palace, ale ty se ukazaly bohuzel zavrene, takze jsem musela kolem. Vsude bylo spousta policejnich aut, a ja si pak vsimla i japonskych vlajecek po jejichz boku visely vlajecky americke….a jak jsem tak kracela kolem kanalu, skupinka asi deseti mistnich aktivististu s obrim sloganem ‘Japan stands with Trump’ najednou vysvetlila, proc je jedna Imperial Palace zavreny, ale taky proc ten vsechen shon a vlajecky! No, nevim jestli bych to uplne nazvala stastnym casovanim, kazdopadne sem byla rada, ze jsem se ztratila v mensich postrannich ulickach. Nakonec jsem nasla slavny obchod s hulkami, ktery jak se ukazalo byl soucasti vetsiho komplexu obchodu. Ne ze bych mela nejake ambice na nakupovani, ale kdyz jsem videla mistni supermarket, nevahala jsem se tam vydat. Zrovna nedavno jsem se s nekym bavila, ze navsteva v supermarket je must do soucast pri cestovani, a musim rict, ze navstevu v Japonku rozhodne doporucuju. Zapomente na anglictinu, ale tak nejak podle vizualniho odhadu se mi podarilo ulovit super grilovanou dyni s oriskama, coz byl bezva catch. No a obchod s hulkama byl teda taky rozhodne zazitek, nidky jsem tolik hulek na jednom miste nevidela, pekne po dvou vystavene v radach na zdech, hulky od detskych motivu se zviratky pres obycejne drevene tycky az po luxusni, rucne vyrabene hulky od japonskych mistru. Fascinujici! Muzete si koupit jedny, nebo celou sadu, a k tomu i takovy ten stojanek. Jak jsem se totiz dozvedela, je neslusne hulky odkladat na talir nebo misku. A vrchol vubec je nechat je zapichnute v misce ryze. Z hulkarstvi jsem zamirila uz zpatky do hotelu, vecer jsem mela sraz a Akiko, kamaradkou z prace z mistniho office. Cesta nakonec trvala kratsi dobu nez jsem myslela, a tak mi zbyla jsete chvilka casu na vegeteni v parku, co byl pres ulici od hotelu. Protridila jsem fotky, a pritom pozorovala tatinka s asi ctyrletou dcerou, ktera na me porad tak svedave pokukovala. Po chvili s oba sbalili a po ceste se u me zastavili a holcicka na me zacala neco Japonsky. V nadeji, ze tatinek pomuze s anglictinou jsem se ptala jestli nei v nabidce nejaky jiny jazyk a tatinek zacal spanelsky, ze pry je z Kolumbie, ale dcera ze je Japonka. Holcicka byla krasne, ty japonsky deti mi prijdou uzasne rozkosny, a ona tam tak stala v kvetovanych satickach, no sladous…ale kazdopadne jsme si nemohly moc pokecat protoze moje spanelstina je jaksi omezena, a japonstina snad jeste vic. Holcicka z toho byla evidentne dost zklamana, ale ac jsme si toho nemohly moc rict, vlastne to bylo takove mile setkani.

Vecer byl ve znameni japonske kuchyne a lahve vina, a prijemneho posezeni v podniku, kam byste jako turista asi vubec neplanoval zavitat, ale s Akiko to bylo bezva. Takze pekne zavrseny vikend…pak uz ale nezbylo nez se vrhnout do kolotoce pracovniho tydne…ktery byl (jako vzdycky) poradne nabity! Zazitky jsou asi spis pracovni tak je tu licit nebudu, snad jen shrnuti ze tyden velmi uspesny, spousta nervozity, ale vsechno klaplo, takze ted uz sedim v letadle nekde nad severnim Norskem, a mirim na skok do Cech!

Takze Japonsko diky, snad se zas brzy uvidime!....a halo halo, Praho, priprav se, uz jsem na ceste!