Dobrodružství

Před mým odjezdem do Kanady rodiče prohlásili, že jsou jen dvě možnosti. Buď se mi to bude líbit a budu pak chtít cestovat, nebo to naopak bude na prd a už nikam chít jen nebudu. Myslím, že po mém příjezdu se pomalu ale jistě smířili s tím, že moje světoběžničení nekončí, ač tedy Dánsko nebo Londýn možna jsou ještě slabý odvar oproti tomu s čím jsem loni na podzim přišla. Singapur? Babička si ve svém velkém atlase přeměřovala vzdálenost se slovy: "Teď jsi takhle daleko a tam budeš takhle daleko...no to mě teda podrž!" Držím, A držím občas trochu i sama sebe, Jasně, Kanada byla taky pryč a daleko, ale přecijen Singapur zní tak nějak víc strašidelně!

A jak se to tak vůbec stalo, že se Singapur vůbec dostal do hry?

Myslím, že všechno začalo tím, že Phil - můj šéf - obdržel kromě zodpovědnosti za Evropu také zodpovědnost za Asii, Pacific, Střední východ a Afriku (APMEA). Tím se nám trochu rozrostlo pole působnosti, množství práce, kontaktů a tak vůbec. Postupně také vyplynulo, že koordinovat všechno odsud z Londýna je sice fajn myšlenka, ale v praxi to úplně nefunguje. Vykrystalizoval tedy plán, že je potřeba někoho přímo na místě činu, respektive v naší asijské kanceláři, která sídlí v Singapuru. Nikdy jsem úplně neplánovala nebo nesnila o životě v Asii, ale ty brďo! Nastkytla se tedy příležitost, neuvěřitelně lákavá a příšerně děsivá zároveň. Někteří říkají životní, já se spíš držím toho, že to je šance zažít něco úplně nového, dobrodůžo, zkušenost, a tak. Exciting, jak říkají. Zařadila jsem se tedy do výběrového řízení spolu s dalšími kandidáty. Oproti nim jsem sice měla výhodu, že už jsem byla "uvnitř systému", nevýhodou bylo, že jsem musela dostat na svou stranu pár šéfů, kteří měli pocit, že kandidát na tuhle pozici by měl být někdo místní, nějaký lokální Asiatský znalec. K mému štěstí od tohoto požadavku ale relativně rychle ustoupili a já se ani nestihla začít učit čínsky a už to bylo!  

Jasně, kdybyste mě chtěli relokovat do Alp do Švýcarska, asi bych se nebránila. Ale tam kanceláře bohužel nemáme.Takže beru Singapur. Beru příležitost, dobrodružství a výzvu, která zřejmě nepůjde zvládnout úplně s rukama v kapsách (už jenproto jak zpocenný bych ty ruce měla v tom vedru!), ale věřím, že mě to někam posune. A doufám, že dopředu, to je snad jasný!
A jo, je to trochu šílenost. Ale žijeme přeci jen jednou, a tak vůbec, občas je potřeba dělat něco bláznivýho a tohle je oproti bungee jumpingu ještě limonáda! 

Takže už je to tak, přesouváme se do Asie, další zastávka je Singapur.